Skryté zárubně s dřevěným lamelovým obkladem

Wellnerova 19

Tématem projektu byla rekonstrukce a nástavba vily z 30ých let 20. století. Původním stavitelem i stavebníkem současně byl Ing. Jan Hublík. Ikdyž pod původními plány je rovněž podepsán Ing. Hublík, podle prof. Zatloukala byl dům realizován podle návrhu Bohuslava Fuchse. Teorie se opírá zejména o analogii s Fuchsovým domem v Mariánských Horách a rovněž o doložené předchozí pracovní vztahy Hublíka s Fuchsem. Přímé důkazy k tomu zatím, navzdory úsilí, nebyly dohledány. Jednoznačně se však jedná o příklad zdařilé dobové architektury. V devadesátých letech prošel dům výraznou rekonstrukcí, byl dispozičně upraven, doplněn o velkou terasu, upraveny byly i tvary a členění oken, provedeno bylo zateplení s výrazným nátěrem na modro. Stav vodorovných betonových konstrukcí byl natolik havarijní, že v nejdepresivnější fázi rekonstrukce bylo zvažováno stržení celého domu. Teorie o Fuchsově autorství zde sehrála významnou roli.

Dům jako umělecké dílo

Hlavní hmotě až po římsu byl vrácen původní vzhled, monumentální terasa byla odstraněna a nahrazena subtilnější. Na střeše objektu bylo nastavěno jedno ustoupené podlaží. Nová hmota respektuje základní geometrický princip původního domu a rovněž vychází z jeho tektonické logiky. Svým detailem je přiznaně současná. Od spodní části je vizuálně oddělena souvislým skleněným pásem. Barevně je nástavba sjednocena s domem, oproti hladkému štuku spodních podlaží jde o pomyslný stupeň kultivace dále, je zde aplikována broušená omítka. Hmota je záměrně převýšena, hlavní prostor ve 3np nabízí nečekanou kvalitu v podobě dramatického zvýšení světlé výšky. V podhledech nad obslužnými prostorami je pak v převýšeném prostoru situováno technické zázemí.

Elegance v interiéru se v každém období projevuje jinak – současnost přeje jednoduchosti a estetické čistotě. Své k tomu má co říci i náš jednatel, pan Jan Krejčí. Povídali jsme si s ním nejen o kráse minimalismu, ale hlavně o skrytých zárubních. Ty totiž představují jeden ze základních stylotvorných prvků moderního interiéru, i když – jak říká Jan Krejčí – jejich hlavním posláním je nebýt vidět.